V Tractatus logico-philosophicus se Wittgenstein ještě domníval, že "obraz je modelem skutečnosti"(2.12). "Předmětům odpovídají v obrazu
prvky tohoto obrazu" (2.13). "Prvky obrazu zastupují v obrazu předměty" (2.131). "Obraz je takto spjat se skutečností, sahá až k ní."
(2.1511). "Je přiložen ke skutečnosti jako měřítko" (2.1512).
Můžeme si to dnes již říci jasně - obraz až ke skutečnosti nesahá. Jako málokterý filosof Wittgenstein ve svém dalším díle popřel
premisy
svého mládí. Velmi pracně se dobíral k tomu, že existuje oblast představivosti a obraznosti, která je tak soukromá, že do ní nemůžeme
v žádném případě beze zbytku nahlédnout. Obraz však právě k ní dosahuje. Vytvořením nebo přijetím znaků, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou
této obraznosti či představivosti podobné, je možné svou obraznost k těmto znakům přidat, přiřadit. Pro ostatní je to vodítko, jak
sami mohou takovéto přiřazení také ustanovit. Poté je to i vodítko k očekávání, jak asi může druihý ve vztahu k takto vytvořenému
obrazu jednat.
Obraz tak nevyjadřuje skutečnost, je jen přiřazován k naší obraznosti. Proto jsou zmatečná sématnická zkoumání, co vyjadřuje slovo
jednorožec ve vztahu ke skutečnosti. Vždy se vztahuje především k naší obraznosti - a ta se vztahuje ke skutečnosti velmi
rozmanitým způsobem. Z toho důvodu mohou někteří z nás chodit jednorožce krmit, či běžně na něm létat - pokud jim
splývá poněkud s Pegasem. |