Zaujalo mne několik problémů, které se vztahují k mým abstraktním malbám. Lovci na sněhu Pietera Breughela staršího jsou neméně abstraktní, prohlédme-li si pořádně postavy lovců s jejich prohřešky proti předpokládané perspektivě. Jsou abstraktní zejména silou, kterou žádní reální lovci vyjadřovat nemohou, ale kterou u nich od té doby můžeme klidně hledat.
Stejná přitažilovat mě chytila u Velasquezových Dvorních dam. Bez ohledu na symboliku, kterou jsem jim přisoudil, bych je nakonec podle velmi neztřetelné, málo detailní reprodukce maloval, maloval, maloval, až bych pochopil, z jakého gesta mého těla se skládají a jak jsem ze zřetelnosti jejich původce pochopil jen málo, spíše jsem získal nějakou neurózu, která se ukllidňovala ještě dlouhou dobu po skončení malby, asi tak, jako se fotbalista musí po svém zápase vydýchat.
|