Esistuje v dějinách několik obrazů, v nichž si autor hraje s tím, jak je vidět on sám při své práci těmi, které zobrazuje - aby to však dokázal zaznamenat, musí buď výsledek vložit vedle nich - Jan van Eyck, Podobizna manželů Arnolfiniových - nebo se odvážně, jako Velasquez, zobrazí sám a zobrazovaní jsou pouhou podstrukturou jeho obrazu, ať už jsou jakkoli mocní a důležití, třebas je to takříkajíc celé v jejich režii.

Tato reprodukce nelze pochopit bez toho, že v originále je vlepen na místo zobrazovaných kus zrcadla.