Vidím tě, jak vidíš , 120x120cm, 2008, olej na plátně

V praxi je velmi těžké emancipovat se od svého vizuálního vnímání. Naopak, s jeho výsledky se ztotožňujeme natolik, že je na nás vizuální skutečnost jakoby přímo napojena. Celou jsme jí oblepeni, ztrácíme se v ní. Přitom stačí jen málo - nedívat se na realitu přímo, ale dívat se na toho, kdo se dívá, takto i na sebe sama.

Skutečnost ve své vizualitě se najednou ukáže jakoby generována a tento výsledek odvisí od výchovy našich očí a od obrazových prostředků, jimiž jsme to školení (většinou mimoděčné) strukturovali.