Obraznost a znaky, 120x120cm, 2008, olej na plátně

O jeden z nejpropracovanějších popisů vizuálního vnímání reality se zasloužil W. J. T. Mitchell ve svém díle Iconology. Image, Text and Ideology (1987). Také jej vzrušuje coby východisko zkoumání obraznosti onen duální přechod mezi realitou a tím, co nazýváme její obrazem. Ve svém díle se snaží postihnout všechny obsahy, s nimiž jsou vizuálně získané kvality, obraz a obraznost, chápány. Model, který vytvořil, graficky vyjádřil následujícím způsobem(1) :

6. Mitchellův model obraznosti

Již z prvního pohledu na Mitchellův model je obsah všech uzlů, které vytvořil, zřejmý a zřetelný, protože jednotlivá témata jsou ohnisky každému dostupné zkušenosti, ale také stálého zájmu a kontinuální diskuse v oborech, týkajících se vizuálních studií(2) . Je ovšem otázka, zda následnost, v níž jsou jednotlivé pojmy zobrazeny, neprokazuje mimoděčný průnik s oním reflexivním založením lineárního modelu, v němž napřed stojí zobrazující objekt – obraz, dále jeho optický přenos, projekce, která se promítne do smyslových dat, na jejichž podkladě se vytvářejí jak vizuální, mentální představy, tak jejich verbální vyjádření. Mitchellova metoda analýzy uvedených pojmů je ovšem převážně založena na srovnávání v dualitách – realita a obraz, obraz a text, reálné a mentální, otisk a fetiš. Přitom sám odkazuje(3)   právě na Wittgensteinovu snahu zbavit mentální obraznost jejího zařazení v dualitě „ducha a hmoty“ jejím přenesením do reálného světa(4) a tím jejich umístěním do jednoho logického prostoru. Tomuto požadavku se lze, domnívám se, přiblížit právě systémovým usouvztažněním pojmů, vztahujících se k obraznosti, které Mitchell popisuje, do strukturního (relačního) modelu vizuálního vnímání.

7. Začlenění Mitchellova modelu obraznosti do strukturního modelu subjektu – návrh strukturního modelu vizuálního vnímání a strukturace obrazivosti

Začleněním do tohoto modelu jsou jak verbální, tak grafický obrazový znak (verbální a grafický znakový systém) celkem přirozeně pojímány jako kvalita na strukturní úrovni society. Její přiřazení do uvedených interakcí kompletuje plurální interakce fyzikální, chemické, biologické (buněčné), psychosomatické (individuální) do obsahu, který vzniká teprve akčně tímto přiřazením.  V takto vytvořených relacích (při chápání obsahu znaků ze strukturního hlediska coby ověřeného chování členů society při setkání s tímto znakem) umožní psychosomatickému individuu skrze něj tyto své vnitřní procesy sdíleně reflektovat coby "tvary" a "jevy" a tím získat příležitost k jejich uvědomění.