Vědomí, jaké máme o dějinách dnes, se zásadně liší od způsobu,
jak se minulost jevila nějakému národu či době kdysi.
Dějinným vědomím rozumíme privilegium moderního člověka,
který si plně uvědomuje dějinnost všeho přítomného
i relativnost všech názorů.

Hans-Georg Gadamer

Proměna chápání subjektu

Pluralitní neopakovatelnost osobnosti

Pluralitní situace v současné společnosti zakládá jedinečnost a neopakovatelnost osobnosti.
V této autonomii, která se mnohdy jeví jako ztráta sociálních vazeb, hledá subjekt dnešní doby své nové vymezení.

Subjektivní prožitek fylogeneze

Současná věda, technika i umění nabízejí subjektu nástroje k odhalení téhož trvání existence, v jakém je dnes schopen vnímat okolní vesmír, také uvnitř sebe .
Takové pojetí v oblasti vizuality vede ke zkoumání její spjatosti se zkušeností ostatních smyslů, která je archaičtější a zasahuje člověka hlouběji v jeho podstatě.

Vizuální základ konceptu světa

Pocit jednoty a celistovosti světa si současný člověk více než kdykoli předtím vytváří na bázi vizuálního vnímání.
Vizuální mapa sjednocuje všechny lidské zkušenosti, získané dalšími, archaičtějšími smysly - sluchem, hmatem, čichem.

Geneze vizuálního konceptu světa

Schopnost sjednocení konceptu světa na vizuálním základě se tvoří v ranné fázi ontogenetického vývoje převzetím kompetencí od geneticky mladších smyslů - zažívání, chuti, čichu a hmatu.
Ve výchově je nutno tuto spjatost respektovat a je nutno učit, jak skrze ni sestupovat k esenciálnímu vnímání světa.

Proměna chápání přírody

Namísto pevného, ideami stabilizovaného světa, objevujeme dnes svět neustálé proměnlivosti, pravděpodobnosti, vývoje.
Svět bez centrálního, pevného místa, pochopitelný ve strukturách, ve vztazích, v růstu.
Takový už nelze zachytit renesančním sítem perspektivy a proporce, novým nástrojem zobrazení těchto procesuálních proměn kvalit se ukazuje být cézannovská samonosnost relativistického plástu.

Proměna sociálního statutu

Jednotlivec sebereflektující se v této struktuře je si vědom ojedinělého místa svého náhledu i s ním související relativity a vůči ostatním fragmentárnosti svého pojetí světa. Celost jeho subjektivního pojetí světa mu nezakrývá jeho postavení v nadřazené struktuře a nebrání jeho ochotě k dialogu.

Dialog je zásadním nástrojem strukturální komunikace velkého množství členů společnosti. Dialog není nástrojem k získání nadoosobní pravdy, ale ověřováním pozice diskutujících v oné neustále pohyblivé, stále se proměňující společenské struktuře. Z hlediska celku je zpevňováním vzájemných vazeb do nového typu nadoosobní celistvosti, který vychází z důsledného respektování individuální svobody.

Proměna chápání času

Čas přestává být lineárním pravítkem, na němž pozoruhodné události vytyčují významné body.
Stává se svědectvím návaznosti historického chování a jeho jednotkou je proměna kvality, místo, v němž dokážeme rozpoznat proměnu struktury živočicha či věci.
Z toho hlediska se v bytí setkávají a prolínají časy nestejně strukturovaných existencí.

S uznáním role relativity, v jejímž zorném úhlu v současnosti vymezujeme sebe sama vůči přírodě i v sociální interakci, se stává pocit historické kontinuity vlastní vitální existence (stejně jako pocit historické kontinuity, jejíž je subjekt členem) pro subjekt nejpodstatnějším faktorem jeho celistvosti.

Proměna chápání výtvarného umění

Nejrozeznatelnější změnou dneška je proud tzv. postmodernistické orientace, zaměřený k archetypizujícímu cítění
jak subjektivní vitality, tak civilizační historie, kterou převádí na mýtus.

Pověstný Duchampův vynález - ready made - zrelativizoval technické bariéry v umění, překročitelné do té doby výhradně jen specialisty a dal tak obrovskou příležitost k tvorbě každému, kdo je ochoten podstoupit martýrium hledání a zkoumání znaků, odpovídajících jeho životní zkušenosti.

Objevují se díla, která řeší uspořádání nadpočetného množství nestejnorodých prvků - znakové konfigurace k strukturálně pojímaným jevům.

Elektronické umění je pravděpodobně v podobných počátcích jako film na začátku století. Avšak existuje-li prostředek, schopný zachytit vývoj takového množství strukturálních vztahů, jaký jsme dnes schopná poznat, je to právě elektronické umění.

Grafické editory počítačů umožňují stále většímu počtu zájemců sestavovat z nekonečné nabídky obrazových znaků vlastní obrazy.

Opakovaným užíváním se podobně jako v postomodernistickém modu obraz stává písmem, znakem, jeho účelem je lepší komunikace.

Ptáme-li se po dnešním zdroji vizuálních inovací, stejně intenzivním jako renesanční či Cézannův obraz, dadaistická či surrealistická koláž, zjišťujeme, že nám jej poskytuje schopnost multimediální techniky vytvořit znak proměny kvalit a představu pohybu mezi nimi, její schopnost dát zažít pluralistickou relativizaci stanoviska jako přirozenou podmínku dnešní existence.

Proměna chápání výtvarné výchovy

Oko nevidí samo od sebe!

Každého nově zrozeného člověka učíme souřadnicím stavu světa, stavu jeho samotného a tedy i stavu jeho nazírání - nalaďujeme tak možnosti jeho zření.

Spor může být o to, zda naladit oko na konkrétní stav, který se pak stává pro konkrétního člověka většinou výhradním interpretorem, vyžadujícím "přirozený vzhled světa" nebo odhalit tuto nejednoznačnost a neukončenost vidění a učit, jak lze dokázat samostatně tvořit obrazy pro aktualizaci svého vidění.

Toto pojetí znamená netaxativnost a vyjevuje zbytečnost autoritativně vzorového výčtu prostředků výtvarné výchovy. Je apelem na učitelovu schopnost tvorby aktuálního souboru prostředků výtvarné výchovy vždy znova pro konkrétní novou situaci.

Je-li talent v jedinečnosti, pak má v pluralistickém přístupu talent k výtvarné výchově každý vychovávaný a je na učiteli výtvarné výchovy, aby ho odhalil.

Úspěšnost výtvarného vyjádření nevyplývá z porovnání s ostatními, ani s vkusem učitele, ale z rozšíření dosavadních možností cítění, vidění a myšlení vyučovaného.

Jedním ze základních zdrojů inovace výtvarné výchovy je inovace současného umění s jeho citlivostí k změnám, jimiž se projevuje charakter doby.

V době, kdy se umění proměňuje a vyvíjí v několikaletých cyklech, je nezbytností kontinuální získávání informací o tomto vývoji. České výtvarné výchově chybí z tohoto hlediska systém dalšího vzdělávání učitelů výtvarné výchovy a informační centrum, které by podávalo pluralitně nezávislé informace o všech trendech výtvarné výchovy i výtvarného umění, které jsou rozvíjeny doma i ve světě.

Uvidět 4. rozměr

Hlubina smyslů

V důsledku největší efektivnosti v komunikaci se dnes vizualita projevuje jako nadřazená schopnost, odřezávající působení dalších smyslů a tedy i transformující dosavadní přirozenost osobnosti. Výtvarná výchova má za úkol udržet tuto integritu osobnosti odhalováním toho, jak je zrak provázán s fylogeneticky staršími smysly a jak s nimi společně zachycuje integritu světa.

Magické oko

Stejně jako nejprogresivnější výtvarné umění, ani výtvarná výchova nemůže zavírat oči před duchem doby, před jeho filosofickým a vědeckým vybavením.

Nesmíme ohrnovat nos nad technikou, kterou již užíváme ke svému sebeuchování. To, jaké nástroje užíváme, tím se také stáváme a proto i zde musíme hledat vysvětlení podstaty své existence.

Výtvarná výchova pro každého

Kubistickým vynálezem koláže a duchampovským vynálezem konceptu spolu s editačními grafickými prostředky elektronických médií se zdemokratizovala možnost vytváření obrazů.

Potřeba stále rozsáhlejšího uplatnění v komunikaci povede stále více lidí k této tvorbě vlastních obrazů a k jejich interpretaci.
Jestliže zatím je největší poptávka po prostředcích, umožňujících organizování svého okolí, zachycení a třídění informací, nastává doba, kdy bude zájem o prostředky, které dokáží restrukturovat samotnou mysl.

V tomto pojetí může být výtvarná výchova žádanější víc než software.